Posmrtný život?

20. března 2016 v 14:33 | Nathali |  Z mého života
Každý zná ten pocit když mu někdo umře; ať už je to zvířátko, nebo příbuzný. Eh, ale já bych se s vámi ráda podělila o jeden příběh, stal se mi doopravdy, tak nedávejte mi svůj čas tím že se zeptáte :D

Celý příběh se odehrává, mno, začalo to před dvoumi roky a trvá to až dodnes. A o čem to tu blábolím? Před těmi roky prababičce umřel pes. Od té doby tam pořád na zahradu lozí tři kočky, všechny jsou hnědé, jako ten pes. Když k nim přijdeme rychle utečou na jeho hrob, a tam si sednou. Někdy usnou. Vždycky když tam přijede strejda se psem, kočky nejsou vůbec z jeho přítomnosti rozrušené, někdy jsou i spolu. Když opékáme buřty, kočky tam jsou. Někdy u jeho hrobu mňoukají a jednou se tam pokoušeli hrabat.

Co myslíte? Podle mě je to fakt divné :/
Mějte se.
 

Když vám někdo pomáhá...

19. března 2016 v 9:00 | Nathali |  Spřátelené blogy
http://blue-anomaly.blog.cz/
Tato neskutečně hodná a obětavá holka, opravdu si zaslouží velkou, ale hooodně velkou spoustu čtenářů! Tak šupky jí dejte odběr a pár hezkých komentářů!

Ještě jednou jí moc děkuji!

Dělá krásný desing, já bych nikdy nic takového nezvládla :c Nu což, ještě že žije jinak by tento blog vypadal hrozivě :D
Děkuji ti moc :3

Borůvkové léto s Terezou - Recenze

17. března 2016 v 15:17 | Nathali |  Knížky
Borůvkové léto s terezou
Autor: Petra Braumová
Typ: Dívčí literatura, Romantické

Letní prázdniny jsou za dveřmi. Ale Michal se na ně netěší - proč taky? Rodiče se rozvádějí, nedostal se na gymnázium, dívka, kterou obdivuje, ho nechce, a vůbec! Tereza na tom s náladou není o nic líp, problémů má ažaž, ještě že může utéct do virtuálního světa filmů. Do nicoty obou teenagerů náhle vtrhnou filmaři a Tereza i Michal se zúčastní filmového konkurzu. Co když na ně čeká úžasný život filmové hvězdy? Sláva , a snad i něco víc? Čas prvních lásek, prvních dtyků i prvních rozčarování...

Tak, toto je asi moje nejoblíbenější česká knížka, Petra Braumová je opravdu dobrá spisovatelka. Četla jsem od ní jen tři knížky, ale všechny jsem si zamilovala! Prázdniny za všechny prachy a Česká služka aneb byla jsem au-pair jsou další knížky které od ní stojí za přečtení.

Každopádně tato kniha mi přirostla k srdci a určitě si ji ještě někdy přečtu!

 


Proč chci být psycholožka?

16. března 2016 v 18:50 | Nathali |  Z mého života
Je to divné povolání, vím. Ale strašně mě to láká, také bych ráda byla spisovatelka a malířka. Ale na to asi tak nadaná nejsem. Nehci být psycholožka jen kvůli penězům, už od malinka jsem urovnávala spory mezi kamrády atd.

Prostě si myslím že na to mám vlohy... Jako malá jsem chtěla být návrhářka, teď už po tom tak netoužím, ale opravdu mě baví kreslit a šít. Ano, baví mě šít. Dokážu plést, háčkovat, šít pěti různými stehy atd. Jsem zrozená k dělání babičky, to mi připomínat nemusíte.

Také bych chtěla být hypnotizérkou, v těch filmech je úžasné jak je zhipnotizují. Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela jetli je to reálné povolání, ale budiš. Rozhodně vás ale nemám v plánu zabít...Možn... Co to kecám, už jsem v poho!

Určitě pak ke mě zajděte, nestane se vám nic takového!

Prostě si myslím že mám k psychologii vlohy, takže nevím,

Mějte se!

Zkus to znovu!

16. března 2016 v 18:34 | Nathali |  Témata týdne
Trápení, deprese a v neposlední radě smutek. Většina puberťáků a svobodných lidí po čtyřicítce to zná, proč se ale nezměnit? Proč to neskusit znovu?

Změnit život ze dne na den nejde, ale když projdete nejhorším, možná se podaří! No jo, ale to není tak jednochuché. Ale pokud se budete snažit, možná boj s životem vyhrajete.

Já jsem nikdy se změnami neměla problém, a mám se ráda taková jaká jsem, chtěli by jste mě poznat? Tak, vypadám jako pesimista, ono vlastně je to tak trochu pravda. Ale to jen když dostanu špatnou myšlenku, hned je ze mě introvert a pesimista, ale obvykla jsem spíš veselá, doufám, snažím se tak chovat.

Stejné to je se sportem, když uděláš něco špatně nemíš to vzdát, zkus to znovu! Nejde přece jen tak vzdát rozehraný zápas, rozehraný život. Ano, přirovnávám tu život ke sportu, ale opravdu to tak je. Zakopneš, pokazíš to, ale jedeš dál. Když to nedokážeš, tak sebevraždou to opravdu nevylepšíš, stejně tak to nevylepšíš odchodem z týmu, družstva.

Život taky není nekonečný, stejně jako sport. Jednou zestárneš, pak už jen ležíš, ležíš a občas něco sníš. Život už nebude mít takovou náplň. Zkrátka, když jsi mladý žij život naplno. Nejhorší je když si díťe "zkracuje" dětství tím že začne kouřit, malovat se. Toto opravdu nenávidím, já jsem to bohužel udělala, teď toho hluboce lituji.

Trochu jsme odešli od tématu, ale snad to nevadí.

Většinou když něco zkazíme, zničí nám to sebevědomí. Nechci se do toho šťourat, ale strašně mě štve když se někdo urazí a už to nezkusí. Každý dělá chyby, to je fakt. Nejhorší je to když se něco zkazí v lásce, to pak vede k hlubokým depresím, hladovce, věřte mi. Nevzdávejte to! Nejste na to sami, svěřte se. Ehmm, ano, ano už si tu moc hraju na psycholožku. Radši to tu ukončím...

Mějte se!

Kam dál